Leden 2017

Když nám kojení nešlo, aneb šťastná matka = šťastné dítě

8. ledna 2017 v 21:44 | sheila |  --> Kojenecké mléko a vše kolem něj
"A je to tady, nejde mi kojeni!" Aneb k tomuhle verdiktu jsem se dopracovala po 12 týdnech "utrpení" a sebepřesvědčování, že to není tak, jak to vypadá, že určitě se jedná o růstový spurt, přechodný nedostatek mléka a já nevím co všechno, a že přece určitě budu kojit ALESPOŇ 6 měsíců. (No nepovedlo se) Dnešní doba je taková, že kojení je na prvním místě a všude čteme, že je to to nejlepší, co dítěti můžeme nabídnout, a že bychom to měly vydržet co nejdéle a skoro za všech okolností.

Tak jsem si říkala, že přece nejsem bačkora, a že všechny ty nesnáze vydržím. Měsíc jsem po telefonu naháněla laktační poradkyně, když mi čtvrtá z nich do SMSky napsala, že už k ženám domů nejezdí, bude se vdávat a prostě nemá čas, tak jsem to pomalu začala vzdávat. Sestřička u pediatra i pediatr sám mě jen psychicky deptali vážením syna co týden či dva a jediná rada, které se mi dostalo, když syn skoro nepřibíral, bylo, že mám přidat jedno kojení :D Za ty tři měsíce jsem každý den spala všehovšudy 2-3 hodiny v trhaných úsecích, zhubla jsem 21kg (né že by mi tohle zrovna vadilo), vlasy mi padaly v chuchvalcích velikosti pinpongového míčku a v bytě to vypadalo jako na prérii - kde se povaluje suchá tráva - jen s tím rozdílem, že to byly moje vlasy. Kruhy pod očima, znechucený výraz tváře, na manžela jsem křičela při každé sebemenší blbosti, až jsem se jednoho dne skoro sesypala. Ptáte se proč? Z nevyspání, z nechutenství k jídlu, z neutichajícího pláče mého syna, který fakt skoro 3 měsíce probrečel, z nervů o jeho váhu a neustálé nepřibírání - kakání co 17 dní a všechny tyhle signály, které mi říkaly, že moje mléko nestačí. Snažila jsem se kojit jak dívá, ke konci tohodle maratonu to bylo třeba i 45 minut v kuse 10x za den a i potom syn plakal a až se unavil pláčem, usnul. Něco jako kojení v leže neexistovalo, protože se syn při téhle poloze dávil, takže v noci přenášení do obýváku do křesla, několikeré přikládání a synovo rozčilování, bouchání pěstí do prsu, křik a pláč. Když to potom už vygradovalo tak, že už jsem jej únavou sotva udržela na rukou, a manželovi jsem do telefonu křičela a brečela zároveň, že jestli ten malý smrad nepřestane křičet, tak mu něco udělám, uznala jsem i já sama, že tohle už nemá se zdravým stylem života nic společného. Nebylo to zdravé pro syna a už vůbec né pro mě a tak jsem se konečně odhodlala dát kojenecké mléko. Bylo to hrozně těžké, protože jsem tušila, že máme po kojení, a že jsem jako matka selhala. Když jsme synovi uvařili jeho první láhev kojeneckého mléka, měli jsme s manželem zrovna druhé výročí svatby, ale nebylo na tom teda nic hezkého. Na ty první 3 měsíce života našeho miminka vzpomínám s trpkou pachutí a nevím, jestli se toho někdy zbavím. Nebýt moji maminky, která mi velice pomohla v této době, tak nevím, jak bych to sama zvládla - neměla jsem daleko k hospitalizaci pro nervové zhroucení či celkový kolaps organismu.

A proto, pokud stojíte, před stejně těžkým rozhodnutím jako já, zda dát, či nedat umělé kojenecké mléko, tak si zapamatujte následující větu: "Šťastná matka se rovná šťastné dítě." A to skutečně platí, bezvýhradně za všech okolností. Pokud vy sama nebudete aspoň trošku šťastná a nebudete mít naplněné své základní lidské potřeby, tak budete nervózní a na prcka to stejně přenesete a on vám pak bude plakat, bude nervózní a nespokojený stejně jako vy. Takže jsme se z toho začarovaného kruhu začali pomaličku dostávat. Syn byl úplně přešťastný, když vypil svoji první láhev umělého mléka, spinkal, neplakal, dokonce se začal více usmívat. A tak, asi během 14 dní se z uplakaného uzlíčku, stal klidný, veselý chlapeček, co má plné bříško a maminku, která už taky není tak nervózní. Konečně začal i přibírat a vše bylo na dobré cestě. Ptáte se a co kojení? No kojení dopadlo, tak jak jsem očekávala, syn v okamžiku, kdy dostal láhev, začal moje prsa odmítat. Bojkotoval je a nechtěl se již dále trápit jako doposud, takže se v podstatě ze dne na den odstavil sám. Obrečela jsem to, ale byla jsem ráda, že on je konečně napapaný a spokojený.

Nechci zde nikoho nabádat, aby nekojil - chraň bůh - spíš chci jen ostatním maminkám sdělit svoji zkušenost a podpořit je. Prostě každému není zrovna dáno kojit dva roky a mít spokojené dítě, kterému to takto vyhovuje. Né každé dítě je "cucavec" a co jsem mluvila s ostatními maminkami, které už mají třeba dvě děti, tak všechny se shodují, že každé to mimčo bylo úplně jiné při kojení. Prostě a jednoduše, na kojení musí být dva a když jeden nebo druhý nemůže, tak se nedá nic dělat. Můj syn byl a je lenivec a přisávat se k prsu se mu nechtělo již na porodním sále, ani doma a celkově cokoliv dělat se mu nechce - pasení koní ho nebaví a přetáčet se ze zad na bříško a zpět také ne. Takže když to tak zpětně hodnotím, rozhodně to nebylo jen moje selhání, ale i to, že miminku se moc nechtělo sát, nebo nato prostě bylo celkově slabé a unavené.
A tak to u nás bylo, takže né všude to končí happy endem, že se mléko "určitě" udělá, a že krize se překlene, každý to štěstí nemá a tak jsme se vydali opět na novou cestu. Zkoumali jsme, které mléko bude nejlepší, které láhve a jaký způsob jejich udržování bude nejlepší a všechno jsme samozřejmě chtěli perfektní - respektive hlavně já, znáte to :)

Ale o tom třeba zase příště, o výběru mléka, o tom jak dávkovat, jak vařit, jak udržovat láhve, jak vyřešit cestování s umělým mlékem a jak to celkově zvládat, aby se z toho člověk nezbláznil - protože co si budeme říkat, vytáhnout prso a mít mléko ideální teploty, konzistence a množství je jiné, jak vařit mléko z krabice.
Nevěste hlavu, určitě jste udělaly všechno proto, aby to vyšlo, ale život to prostě zařídil jinak.

Domácí kaše (edit 16.2.2017)

2. ledna 2017 v 22:54 | sheila |  --> Recepty
Kaše a zase ty kaše....aneb taky stojíte před rozhodnutím jakou kaši budete vašemu zlatíčku dávat?
O kaších jsem již něco psala v článku "čtvrtý měsíc přikrmování" a teď bych ráda uvedla jak domácí kaše vaříme u nás doma.
Ten kdo článek nečetl, tak jenom shrnu, že obecně se kaše doporučují od ukončeného 8 měsíce a to jako snídaně a nebo dopolední svačina, já osobně bych dala nejpozději jako odpolední svačinu, ale spíše bych se orientovala na to dopoledne, ať má bříško čas kaši přes den strávit a energii, kterou díky tomu mimčo získalo může přes den krásně spotřebovat. Kaše na noc se nedoporučují, protože můžou miminku způsobit bolení bříška, může se častěji budit a já mám prostě takový názor, že v noci by mělo tělo odpočívat a né trávit hutnou kaši. Na druhou stranu, jsem přečetla už mnoho názorů na kaše na noc a je velké procento maminek, které je prostě na noc dávají a miminku to nečiní potíže. Sice s tím nesouhlasím, ale je to každého věc, ať každý dělá to co mu přijde pro dítě to nejlepší.

Jakou kaši ?
Když s kašemi začínáte, máte na výběr z několika variant. Buď budete kupovat běžně dostupné instantní kaše, určené přímo pro miminka v drogérii/lékárně/supermarketu - je jich nepřeberné množství, mléčné, nemléčné, aromatizované, slazené, neslazené, BIO a já nevím co všechno ještě. Takovou kaši máte už většinou se vším všudy, stačí přidat vodu nebo kojenecké mléko, případně přidat odstříkané mateřské mléko a máte během 5 minut hotovo. Já mám vyzkoušeno pouze jedinou a to od výrobce HIPP nemléčnou, kukuřičnou, kterou mám doma pro případ nouze.


Další variantou k přípravě kaší jsou kaše, které koupíte ve zdravé výživě, jsou také instantní, ale nejsou vyráběné extra pro děti, avšak nic škodlivého v nich není a tak je miminku klidně můžete uvařit. (samozřejmě podle složení, neznám veškerý sortiment na trhu). Mezi maminkami známým výrobcem kaší s dobrou pověsti jsou kaše od firmy Nominal. S těmito kašemi nemám zkušenosti, takže nemůžu hodnotit. Každopádně je koupíte většinou ve zdravé výživě, ale potkala jsem je i v Tescu a Albertu.

No a tou poslední variantou je, udělat si kaši domácí z celých či částečně namletých zrn. Taková kaše se považuje za mnohem výživnější, než ta, která je z extrudovaných surovin. Miminku dopřejete mnohem bohatější jídlo, co se živin týče a navíc především přesně víte, co jste do dané kaše dali . Jasně, zabere vám to každý den nějaký ten čas, ale výsledek je znát hned i na chuti a vzhledu takové kaše. Když se rozhodnete pro domácí kaše, měli byste se vydat taky do zdravé výživy a nakoupit potřebné suroviny - ale možná budete mít štěstí a seženete je i v nějakém větším supermárketu - docela dobrý výběr mívají i v Albertu. Já mezi kaše vhodné pro 8. měsíční mimčo považuju: rýžovou, kukuřičnou, jáhlovou, pohankovou a ovesnou. (Já sama ale ovesnou dávám až od ukončeného 10 měsíce, protože obyčejné ovesné vločky jsou kontaminované lepkem, a protože nejsem úplně příznivcem zaplácávání miminek lepkem, tak prostě nevidím důvod proč dítěti cpát tolik lepku v kaši - ikdyž ano to množství je oproti jiným surovinám zanedbatelené - přesto za mě raději ne). U pohankové kaše taky opatrně, tvrdí se, že pohanka je tzv. "zahřívací" potravina, takže ze začátku s ní opatrně, dávat spíše menší množství do jednoho roku věku - já dávám 1x týdně. Kaši synovi dávám jako dopolední svačinu, kolem 8-9 hodiny ráno a dávám ji s domácí přesnídávkou. Nyní už k samotnému postupu:




U všech kaší postupuju ze začátku stejně. Večer než jdu spát si odvážím cca 25-30g z dané suroviny a zaleju chladnou vodou a nechám tak do rána. Ráno vodu sleju a naleju čerstvou. 3x do týdne přidávám i lžíci amarantu.
Dále do kaše přidávám 1 odměrku UM (umělé mléko = kojenecká výživa) a 30g domácí přesnídávky. V tomto poměru 30g syrových zrn, 30g přesnídávky, 1 odměrka UM + voda dostaneme cca 180-200g kaše podle toho, jak jí chcete hustou.
Kaše se dají dělat i zcela bez přidání umělého mléka, pouze jenom s vodou. Maminky co kojí, rozhodně nebudou kvůli tomu zavádět umělé mléko!!! Od jednoho roku věku a výše bych již také umělé mléko nepřidávala, miminko by si postupně na jeho příjem mělo odvykat.

1) Rýžová kaše
Předem namočená celá zrnka rýže vařím ve vodě přibližně 20-25 minut, často míchám a podle potřeby dolévám další vodu. Ke konci vaření přidám lžičku másla. Poté rozmixuju a přidám ke směsi z UM a přesnídávky.
2) Jáhlová kaše
Opět vařím z celých zrn, které byly předem namočené. Předtím než dám vařit tak je 2-3x spařím právě vroucí vodou - jáhly tak ztratí svoji typickou nahořklou chuť. Dále postupuju stejně jako u rýžové kaše.
3) Kukuřičná kaše
Vařím z kukuřičné krupice, taktéž si předem namočím. Postupuju stejně jako u rýžové kaše, ale tuto směs již nemixuju.
4) Pohanková kaše
Vařím z pohankové krupice, taktéž si předem namočim. Postupuju stejně jako u rýžové kaše, ale tuto směs již nemixuju.
Pohanka se obecně doporučuje nejdříve od 3/4 roku a nedávat příliš často, je to "zahřívací" potravina, takže může miminko více nabudit. Já dávám maximálně 1x za týden.
5) Ovesná kaše
Vařím z BIO ovesných vloček, které nejsou kontaminované lepkem. Protože si chci práci usnadnit, tak třeba 100g vloček vezmu a dám do mixéru a rozmixuju na menší kousky, abych už pak nemusela mixovat uvařenou kaši - ušetřím si tak nějaké to špinavé nádobí a mám to předpřipravené tak na 3 porce.
Pak už postupuju stejně jako u rýžové kaše.
6) Kombinovaná
Samozřejmě dle chuti a libosti můžete různé suroviny kombinovat. Já například ráda dělam rýžovo-jáhlovou s amarantem a banánem. Fantazii se meze nekladou :)

Vaření v parním hrnci
Ježíšek nám donesl parní hrnec a tak jsme začali zkoušet vařit kaše v něm. Je to úžasné!!! Předem namočenou surovinu dám do kelímku od Aventu, zaleju vodou (tento kelímek se může vyvařovat, takže snese vysoké teploty - jiný kelímek či nádobu, která nesnese 100°C bych do parního hrnce určitě nedávala) a vložím do parního hrnce. Nastavím asi 30 minut a nechám tak, když si vzpomenu tak 2x promíchám v průběhu - když ne, nic se nestane. Pak jen příjdu a je to hotovo, přidám máslo, podle potřeby rozředím vodou a rozmixuju. Už žádné připálené kastrůlky, žádné dlouhé stání u plotny a neustálé míchání. Tento způsob přípravy jsem si v posledních dnech velmi oblíbila, je pohodlný a zdá se mi, že i zrna jsou lépe uvařená než běžně z plotny. Nyní už kaše nevaříme jinak, ten kdo má možnost, doporučují vyzkoušet.
Občas když malý pije mléko kolem 5 hodiny ráno, tak si už kaši zapnu a jdu si ještě s malým lehnout. Kaše se uvaří naprosto sama, hrnec se vypne a ještě nějakou dobu udržuje teplotu, takžde jde to nachystat i dopředu bez jakýchkoliv komplikací - kaše je akorát teplá ještě kolem 8 hodiny, stačí už jen dodělat a rovnou baštit.

Už jste se rozhodli? :)
Takže tak je to s těmi kašemi, je ještě více surovin, ze kterých se dá dělat kaše, například amarant je taky perfektní surovina, ale né každému miminku vyhovuje. Dále často čtu na Facebooku o klasické dětské, pšeničné krupičce - já bych tedy kvůli vysokému obsahu lepku nedala - pokud objevím něco nového, určitě časem doplním.
Tak víte už jakým způsobem budete kaše připravovat? Snad jste si udělali aspoň trošku představu. Ještě vám to rozhodování ulehčím i z finančního hlediska, pro srovnání jsem si vybrala rýži a rýžové instantní kaše a různé výše zmíněné výrobce.
---> Instatní rýžová kaše Nominal 300g = cca 35,- Kč (přepočet na 1 kg = 117,- Kč)
---> Instatní BIO rýžová kaše HIPP 350g = cca 120,- Kč (přepočet na 1 kg = 343,- Kč)
---> Green Apotheke rýžová kaše 180g = cca 25,- Kč (přepočet na 1 kg = 138,- Kč)
---> Varná rýže Basmati Arax 1 kg = cca 60,- Kč

Přeju vám co nejsnadnější start, či změnu při vaření kaší a věřím, že se taky pustíte do těch domácích :) Koneckonců, si je můžete s miminkem dávat společně, vaše tělo bude asi radši když na snídani vyměníte koblihu, bílý rohlík s máslem nebo opečený toast za nějakou dobrou kaši :) Krásné a pohodové dny na mateřské, a nejen to, vám přeje sheila.